Etapa 5 – Sella Ronda, 51km

Vzhledem k náročnému přesunu do Dolomit bez map se nám nepodařilo ukočírovat brzké ranní vstávání a koloběžky jsme měly složeny a připraveny k odjezdu až okolo desáté hodiny. Nakonec jsme tedy zvolili pohodlnou variantu objezdu masivu Sella přes 4 horské průsmyky.

Z naší krásné ubytace na farmě v Colfoscu jsme se nejprve přesunuli dolů do Corvary a začali stoupat na Passo Campolongo, pěkné šestikilometrové stoupání do výšky 1875m. Nálsedoval prudký sjezd do Arraby a výjezd na majestátní Passo Pordoi – 9,4km s průměrným sklonem 6,8% s vrcholem ve výšce 2239m. Tady jsme si vychutnali řadu cyklistů a potlesk Taliánů nahoře u stánku se suvenýry. První nálepka mířila na naše stroje Kickbike Race MAX.

Krásný točitý sjezd pod skalami masívu Sella byla opravdová parádička pro fajnšmekry a následný výjezd na Passo Sella do výšky 2214m taktéž. Na vrcholu nás vítalo sluníčko, lavička a spousty turistů dychtících po autogramu každého z nás. Vyhřívali jsme se tedy chvíli na vlně slávy, než jsme začali klesat a následně stoupat na poslední vrchol dne, Passo Gardena do výšky 2121m. Následoval sjezdový závod do Colfosca, který jsme pro jistotu v půlce přerušili, neboť vše zavánělo hromadným pádem a jistou smrtí všech účastníků zájezdu.

Celkové převýšení 1700m na 50km hovoří za vše...

Etapa 6 – Královská 17. etapa Giro d´Italia 2012, Pfalzen – Cortina, 188km

Alpský masakr na pěti stoupáních s převýšením 5436m na 188kmse provezlo na pěkných 15 hodin jízdy.

Budíček byl na farmě nastaven již na 4:45 ráno a kupodivu byl v podstatě dodržen. Po vydatné snídani se vydáváme na start etapy do cca 50km vzdáleného Pfalzenu. Teploměr ukazuje krásné 4 stupínky Celsia, když v 7:00 vyrážíme z Pfalzenu na zteč. První stoupací prověrka (bezejmenná) je lehkým soustem a za chvilku jsme v Brixenském údolí na hlavní silnici plné kamionů. Nejhorší část cesty dlouhou cca 15km ale prolétneme jako vítr a razíme dále podél potoka na 40km vzdálené Passo Valparola – cesta je stále do kopce. Tempo je ovšem vynikající, nějakých 18-20km/h, zpomaluje se až na samotném vrcholovém 13 km dlouhém úseku plném serpentin. Pěšky jdeme jen asi 300m, zbytek je pohodlná jízda za povzbuzování místních tifosi. Na vrcholu ve výšce 2192m jsme s půlhodinovým předstihem oproti plánovanému časovému limitu stanovenému na 13:00h.

Bohužel pan Liška ztrácí ve stoupání cca půl hodinky a na vrcholu rezignuje na další pokračování v etapě a stává se posádkou doprovodného vozidla, které funguje skvělým způsobem.

Již jen s Jardou klesáme přes Passo Falzarego během cca 50km sjezdu až do výšky 650m na úpatí Passo Duran, stoupání první kategorie. Teplota je okolo 35 Celsiů na slunci a vaříme se. Pod Duranem jsme v půl čtvrté a stoupání není moc hratelné. Převýšení 993m na 12,5km stoupání je znát. Dolů z Duranu sjíždíme uzoučkou silnicí a jen žasneme, jak to tu pan Nibali může pálit kilem.

Následuje dvojkové stoupání na Forcela Staulanza – 13,5km. Vyjíždíme cca 2/3 zbytek jdeme pěšky. Sil ubývá a je jasné, že do tmy v Cortině nebudeme. Pod prvními kilometry legendárního 9,9km dlouhého Passo Giau jsme v půl osmé a začíná se smrákat. Zde již jdeme valnou většinu pěšky, poslední třetinu pod oblohou plnou hvězd a tmou jako v pytli. Je to paráda, ovšem únava se hlásí o slovo každým okamžikem. Nahoře jsme okolo deváté. Pan Liška nám světlomety našeho support vozidla svítí na cestu do údolí. Není to úplně med, ale téměř 17km dlouhý sjezd nakonec zvládáme a v čase 14h 58minut cesty jsme dole u cedule Cortina d´Ampezzo.

Únava je značná, ale kupodivu nohy i záda drží a žádné zdravotní trable se neobjevují. Prostě paráda.

Co říci závěrem? Je jasné, že již dnes si věříme alespoň na půli Tour de France 2013. Tělo námahu zvládá bez problémů. Potíže budou se stupňující se únavou. Zbývá nám 290 dnů do startu, pokud přežijeme zimu v nastoleném tempu tréninku, věříme, že Champs Élysées bude naše ...